Boinc projekty - seznam článků

Cosmology@Home

Vytvořeno 30. 01. 2008
Autor: Merlin - Space Family, Překlad: Želvuška, Kyong, Forest – Czech National Team, Korektura: JardaM – Czech National Team, Duro - tým boinc.sk, Grafické zpracování: Forest – Czech National Team, Zpracování na webu Space Family: Barbar – Space Family

Úvod

Není nám známo, ve kterém okamžiku naši předchůdci poprvé pohlédli k noční obloze. Ale již od dávných dob nás přitahuje krása a tajuplnost největšího nám známého objektu – vesmíru. A tak již od dob ranných civilizací a kultur mnoho lidí, známých i navždy zapomenutých, studovalo zákony vesmíru prostředky v jejich době dostupnými. Historie nás učí o nebývalém rozkvětu astronomie ve staroegyptské, aztécké a mayské kultuře, v Persii i na Dálném východě. Učenci, kteří se věnovali celý život pozorování noční oblohy dokázali neuvěřitelně přesně popsat souvislosti a interakce jim známých vesmírných jevů.

Moderní dějiny astronomie začal psát středověk. Mnoho teorií a poznání v této éře bylo ovlivněno díly antických filozofů, a právě z nich mnoho učenců čerpalo své teorie. V tomto plodném období však došlo nejen k rozmachu technik pozorování a vzniku nových teorií, ale bohužel i k rozkvětu cenzury. Vzpomeňme jednoho z velikánů, Giordana Bruna, který se v roce 1600 nedobrovolně zapsal jako „zapálený vědec“ během svého upálení na hranici. Jeho kolega, Galileo Galilei, poučen jeho smutným koncem, raději své teorie roku 1633 odvolal. Ovšem do historie výzkumu vesmíru se zapsali oba.

          
Na levém obrázku je Giordano Bruno, vpravo Galileo Galilei.
zdroj: wikipedia.cz

Přejdeme-li nyní do současnosti, ocitáme se v době „ moderní exaktní astronomie „. Dnes jsou pro nás naprosto samozřejmé výsledky historických objevů. Již nezkoumáme platnost ve své době sebevražedného tvrzení „A přece se točí“. Mimochodem, kdyby Galileo tuto jemu přisuzovanou větu pronesl tehdy před koncilem, zřejmě by také skončil jako prostředek globálního oteplení. My dnes zkoumáme nejen jevy, které se dějí v současnosti, ale také jevy, které stály na počátku samotného vesmíru – abychom se dostali na samou hranici existence – do doby Velkého třesku.

Big Bang


Vesmír se po počáteční inflaci (velice rychlém rozpínání) a následném mírném zpomalování rozpínání začíná opět zvětšovat neustále se zvyšující rychlostí, způsobenou přítomností tmavé energie.
zdroj: NASA/WMAP
Překlad textu v obrázku:
Quantum fluctuations: Kvantové “bouřlivé moře”
Inflation: Inflace Afterglow Light Pattern 400,000 yrs: Reliktní záření, 400 000 let
Dark Ages: Období temna (bez hvězd)
1st stars about 400 million yrs.: První hvězdy, cca 400 milionů let
Development of Galaxies, Planets, etc.: Vznik a vývoj galaxií, planet atd.
Dark Energy Accelerated Expansion: Rozpínání způsobené temnou energií
Big Bang Expansion, 13,7 billion years: Rozpínání po Velkém třesku, 13,7 miliard let

Podle současných fyzikálních modelů se vesmír v době svého vzniku před asi 13,7 miliardami let nacházel ve stavu tzv. počáteční singularity. Tato fáze předpokládá, že zatímco teplota a tlak byly nekonečné, čas a rozměr byly bezpředmětné. Protože však není k dispozici žádný tomuto stavu podobný model ani teorie kvantové gravitace, jsme stále na počátku zkoumání tohoto jevu. Na druhou stranu, poznat pravdu o vzniku vesmíru by bylo největším a také možná nejdramatičtějším objevem lidstva. Proč? V případě potvrzení fyzikální teorie bychom se zřejmě dočkali krize náboženství, naopak zjištění o impulsu Vyšší moci by možná přeplnilo svatostánky. Tuhle otázku zde ale rozvíjet raději nebudeme.

Moderní pojetí zkoumání vesmíru

Současná astronomie dnes disponuje obrovským technickým potenciálem, který umožňuje získávání faktických údajů nejen z pozemních observatoří, ale i ze sond jež byly člověkem vypuštěny do vesmíru. Spektrum a množství těchto dat je natolik obsáhlé, že téměř každá dnes zkoumaná teorie z nich čerpá svůj díl. My se však blíže zaměříme na jeden z těchto modelů – na výzkum mikrovlného pozadí vesmíru.


Zobrazení toho, jak se astronomům měnil pohled na mikrovlnné pozadí Vesmíru od roku 1965 do současnosti.
zdroj: space.com

Abychom však lépe pochopili princip, vraťme se o čtvrt století zpět …..

V osmdesátých letech minulého století převládal obecný pohled na teorii Velkého třesku, který vycházel z těchto předpokladů:
Vesmír se od doby svého zrodu stále rozpíná, ale protože počáteční energie Velkého třesku slábne, proces se zpomaluje. A z pohledu fyziky jasná teorie, až se proces expanze zastaví, dojde k opačnému jevu – vesmír se začne smršťovat, přičemž jeho zmenšující se objem bude přinášet zvyšování jeho hustoty. Jeho hmotnost bude vytvářet stále silnější gravitační pole, až se nakonec zhroutí do stavu stejného jako před Velkým třeskem. Zhruba v horizontu desítek miliard let. Tudíž klid, letní prázdniny ještě stihneme… Jenomže nám uplynulo právě to čvrtstoletí a mnohá pozorování potvrzují teorii jinou. Totiž předpoklad, že vesmír se původním modelem nějak nechce nechat ovlivnit a dělá přesný opak – zrychluje! Ale proč?

Abychom nalezli odpověď na tuto otázku, musíme bádat. Bohužel, musíme bádat teoreticky, neboť se nám nepodařilo najít pamětníky Velkého třesku. Musíme vytvářet fyzikální modely. Což není tak jednoduché.
Abychom však takový model vytvořili, musíme vzít v potaz spoustu vstupních údajů. My použijeme soubor konstant, tedy jednoznačně definovaných neměnných hodnot. A budeme předpokládat, že konstanta je konstantou a prostě se nám měnit nebude.

Ovšem, najdou se i vědci tvrdící, že tomu tak zdaleka není. Že konstanty se mění, sice minimálně, ale mění. A to je docela problém. Představte si na chvíli třeba hru se stavebnicí LEGO (to je ta, jak máma nadávala, když šlápla na zatoulanou kostku). Změříte délku jednoho dílku z té hromady stejných co máte, a chcete si spočítat kolik těch kostiček potřebujete poskládat, abyste dostali třeba 1 metr dlouhou řadu. Spočítáte, postavíte, klaplo to. Jenže, zkuste si spočítat na milimetr přesně délku řady z jednoho milionu těchto dílků. Máte sice teoretický výpočet, ale pokud (za ideálních podmínek samozřejmě) by byl tento útvar složen, bude mít odchylku v řádu 0,001 %. Protože ten prvotní dílek byl třeba o 0,0001 mm kratší, než jsme dokázali změřit. Nemluvě o vlivu okolního prostředí – například teplotní dilatace materiálu.
Nyní zbývá jen jediné – provést korekci nám známé konstanty. Stejný moderní pohled na chování konstantních hodnot ve vztahu k dynamickým změnám v prostoru a času nám předkládá takzvaná „strunová teorie“. Co se vlastně za touto teorií skrývá ?
Vezměme si za příklad jednu základní fyzikální konstantu α, konstantu „jemné struktury“. Její hodnota nám udává intenzitu elektromagnetické interakce. Teoretická hodnota je udávana 1/137. V laboratorních experimentech se dosáhlo přesnosti její definice až na 10 desetinných míst. Následné ještě přesnější experimenty, využívající jako zdroje měření tzv. atomové fontány ukázaly po pěti letech svého trvání změnu hodnoty. Sice o méně než 1 část z 1015, ale změnu. Avšak nejkvalitnější pozorování vycházejí z vyhodnocení kvasarových absorpčních čar, a jsou schopna sledovat proměnlivost této hodnoty v období posledních 12-ti miliard let! Výsledky jedné vědecké skupiny uvádějí v tomto časovém úseku dosaženou odchylku 0,001 %. Což ve fyzice, na rozdíl od politiky veřejných financí, není rozhodně zanedbatelné číslo.

Výzkumný tým stojící u zrodu projektu Cosmology@home používá nový princip astronomické sondy, která je teoreticky schopna po překonání určitých technologických úskalí řešit problematiku změny konstanty jemné struktury s přesností devíti desetinných míst až k horizontu 13,7 miliardy let do minulosti, až do doby samotného vzniku Vesmíru. Tato nová metoda je deklarována jako 10.000x přesnější než jakýkoliv laboratorní test, přičemž takto stanovená hodnota konstanty je nesmírně důležitá pro zkoumání mikrovlnného pozadí Vesmíru.


Mapa teploty reliktního mikrovlnného záření – jsou v ní malé nerovnoměrnosti, které jsou následkem původního "rozbouřeného časoprostorového moře" mladého vesmíru, pozorované sondou WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe), které byly zvěčněny pouze 400 000 let po vzniku vesmíru. Vlny a bubliny v tomto moři se během inflace vesmíru rozvinuly do obrovských rozměrů a staly se základem pro pozdější vznik shluků hmoty jako jsou galaxie a kupy galaxií. Velkorozměrová struktura vesmíru je tudíž pouze nesmírně zvětšeným obrazem kvantového světa - nádherná přímá souvislost mezi největšími a nejmenšími mírami vesmíru.
zdroj: NASA/WMAP
(Animace na této adrese, Quicktime, 828 kB)

Svědci vesmírné minulosti

Obrovská spousta pro náš projekt použitelných informací dorazí k Zemi ve formě dlouhých rádiových vln o délce od 6 do 42 metrů. Tyto vlny vznikají s vlnovou délkou přibližně 0,5 až 3 cm jako součást CMB vyzářeného v momentu, kdy se horká plazma ranného Vesmíru změnila na neutrální vodíkové atomy. S postupnou expanzí Vesmíru se tyto vlny prodlužují, dle principu nám známého pod pojmem „rudý posuv“. Po přibližně sedmi milionech let se vlny s původně nejdelší vlnovou délkou roztáhly na hranici 21 cm, kde se svým kmitočtem dostávají do rezonance s atomy vodíku a jsou-li těmito atomy pohlceny, ztrácejí se z CMB a jsou viditelné jako absorpční čáry. Tato absorbce vln atomy vodíku byla ukončena v období, kdy světlo prvních hvězd Vesmíru svým dopadem ohřálo částice vodíku a další absorpci znemožnilo. A právě míra absorbce těchto vln je vysoce citlivá na výše zmiňovanou hodnotu konstanty α, . Proto je spektrum absorpčních čar přítomných v rádiových vlnách přesným záznamem o vývoji této konstantní hodnoty. Dokážeme-li co nejpřesněji sledovat tento jev, budeme v budoucnu schopni dosáhnout co nejvyšší přesnosti ve srovnání základních fyzikálních modelů a astronomických pozorování. Ale jak to porovnat? I na to již existuje způsob.

PICO – Parametry pro nedočkavé kosmologisty

Jeden z cílů moderní kosmologie o nichž tu již byla řeč, je omezit teoretické modely, které se snaží popsat vývoj a obsah vesmíru. To se děje porovnáváním detailních pozorování vesmíru s předpověďmi těchto modelů. Teoretický model by měl předpovědět charakteristiku změn v kosmickém mikrovlnném pozadí (CMB). Když to porovnáme s CMB pozorovaným satelity a pozemními experimenty, můžeme určit jak dobře tento model popisuje náš vesmír a srovnat ho s jinými modely. Toto je však výpočetně velmi náročný úkol. Současné techniky by vyžadovaly měsíce počítání i na těch nejvýkonnějších superpočítačích.
Proto Chad Fendt a Ben Wandelt v rámci projektu Cosmology vytvořili program zvaný PICO, příznačně nazvaný Parameters for the Impatient Cosmologist. Součástí programu je samoučící schopnost při srovnávání teoretických údajů s daty dodanými z pozorování. Díky tomu se výpočty zjednodušili natolik, že v rámci Boinc platformy jsou jednotlivé úlohy schopny analýzy i v prostředí běžných počítačů.


Ukázka mapy kosmického mikrovlnného pozadí z Planckovy družice frekvence 30-1000 GHZ.
zdroj: mpa-garching.mpg.de

V současné době tým pracující na projektu zdokonaluje funkce programu, přičemž objevuje jeho další možnosti. Výpočty, na nichž se mnozí z nás podílejí slouží k tréninku programu PICO, a přibližují nás oné magické hranici Poznání.

Hardwarové nároky projektu Cosmology@home

strom

Z pohledu uživatele Boinc patří tento projekt do skupiny výpočtů s vyššími nároky na kapacitu a propustnost paměti. Výpočetní jednotky však nejsou příliš náročné vůči samotnému CPU, a průměrná doba jejich zpracování je v řádu několika hodin podle sestavy počítače. Tento projekt lze s klidným svědomím doporučit i majitelům průměrných PC, pokud jejich operační paměť disponuje fyzickou velikostí alespoň 512 MB na jedno CPU a nějakým tím swapem na disku. V současné době je distribuována nová série jednotek, projekt lze považovat za stabilní bez významnějších výpadků. Projekt přiděluje fixní kredit v porovnání s jinými projekty s nadprůměrným ohodnocením.

Závěr

Tento projekt lze doporučit Boinc počtářům pro jeho nesporný vědecký přínos. Jsou to právě naše počítače, které se mohou podílet na odhalení mnoha tajemství vzniku vesmíru díky jedinečné metodě výzkumu, jejíž myšlenka umožní překonat hranice miliardy let trvající propasti času. A my sami můžeme být součástí procesu tohoto úžasného pozorování.

Použité materiály:
Oficiální stránky projekt Cosmology at home
Wikipedia

Diskuse k článku a k projektu Cosmology@Home.

Orbit@Home

Vytvořeno 26. 03. 2008
Autor: Merlin – Boinc tým Space Family Překlad: Zelvuska – Czech National Team, Korektura: JardaM – Czech National Team, Duro - tým boinc.sk, forest - Czech National Team, Grafické zpracování: forest – Czech National Team, Zpracování na webu Space Family: Barbar – Space Family

Posel zkázy

Bylo nebylo, ale jestliže ano, tak před mnoha miliony let. To se možná jeden z dinosaurů, tehdejších vládců planety, na konci druhohor podíval směrem k hořící obloze. Zřejmě vůbec nerozuměl úkazu, který spatřil. A pokud ano, již se to nikdy nedovíme. Pravděpodobně to byl však poslední vjem v jeho životě. A jeho zánik byl jen součástí zániku celého jeho druhu. Proč?

Paleontologie dospěla k závěru, že pravděpodobná příčina rychlého vymření dinosaurů spočívá v neblahých následcích srážky naší planety a neznámého kosmického tělesa. Zatímco dobrá matička Země si v klidu pluje po své dráze, přiřítí se odkudsi z hlubin vesmíru nadprůměrně velký asteroid, asi tak 10 km v průměru, a buch! Dinosauří éra končí a podmínky na Zemi na dlouhou dobu splňují představu o „jaderné zimě“. Pojďme se podívat na možnou rekonstrukci takové události.


Ilustrace dopadu asteroidu
Zdroj:http://www.mtholyoke.edu

Takové těleso se na své dráze přibližuje Zemi. Protože je při putování naší Sluneční soustavou ovlivňováno gravitačními silami jejích těles, jeho dráha podléhá jejich vlivu. Navíc během svého oběhu mění rychlost. Ta se v oblastech, kde kříží oběžnou dráhu Země, pohybuje odhadem okolo 40 000 km/hod. A náhle se mu do cesty dostává Země. Vesmírné objekty ale mají jeden velký nedostatek, a tím je neovladatelnost. Tak dochází k poslední fázi tragédie. Náš asteroid se dostává na kritickou vzdálenost od Země, a navíc pod takovým úhlem, který způsobí zahájení jeho vstupu do atmosféry. A tady je počátek dinosaurova pohledu na hořící oblohu. Zatímco asteroid bojuje se zvyšujícím se odporem vzduchu, jeho povrch začíná hořet. Vzhledem k velikosti asteroidu a jeho rychlosti pro něj však Zemská atmosféra nepředstavuje větší překážku a asteroid se nezmenšenou rychlostí blíží k Zemskému povrchu.

Pak už následuje nevyhnutelný střet. Náš asteroid dopadá na zemský povrch s energií, která je součinem jeho hmotnosti a čtverce rychlosti. Efekt je stejný, jako když vám do čelního skla vašeho vozu při rychlosti 150 km/hod narazí vrabec. Auto vám sice nerozbije, ale čelní sklo bývá k nepoznání.
V prvním okamžiku nárazu dochází k uvolnění obrovského množství energie. Tlaková vlna se šíří od místa nárazu rychlostí v řádu stovek km/hod a do vzdálenosti mnoha set kilometrů. Zemská kůra sice částečně zafunguje jako tlumič nárazu, ale deformace tektonické desky okamžitě vyvolá vysokou seismickou aktivitu, nemluvě o uvolnění milionů tun prachu a drobných částic do horních vrstev atmosféry. Během několika dnů se téměř celá Země ocitá v šeru.

Lokální důsledky střetu jsou obrovské, ale globální následky je svým destrukčním účinkem ještě předčí. Strmě narůstající sopečná aktivita chrlí další miliony tun pevných částic, především popela, do atmosféry a ve vyšších atmosférických vrstvách se tvoří štít, kterým proniká jen mizivé procento slunečních paprsků. To má fatální dopad na vegetaci a vede k naprosté změně životních podmínek na Zemi. Narušení přirozeného potravinového řetězce znamená zhroucení ekosystému. Sbohem dinosauři.

No nic, my savci jsme to přežili a evoluce vesele pokračuje. V klidu třeba u kávy si teď pročítáte tyto řádky a říkáte si, tohle se nám stát nemůže. Ale může, přátelé, může.

Hrozba z vesmíru

Vesmír se vyznačuje navzdory své dokonalosti stavem, který lze nazvat „řízeným chaosem“. Neplést s neřízeným, ten je doménou naší politické scény. Vzhledem k neustálému působení sil, ovlivňujících dráhu vesmírných těles na principu Newtonova gravitačního zákona, stále a stále dochází k malým i velkým srážkám mezi velkými a malými tělesy. I když neradi, musíme si přiznat, že není v silách naší civilizace tento fakt změnit. A protože teorie pravděpodobnosti nemá slitování, spíše smysl pro humor, občas dochází i na nás. Od neškodných maličkých meteorků až po Tunguzského návštěvníka. Pojďme si je pro představu nějak rozdělit.

Nejmenší co do objemu a ničivého potenciálu jsou tzv. meteoroidy, tělesa s průměrem menším než 50 metrů. Pokud meteoroid vstoupí do Zemské atmosféry, tak ho nazýváme meteorem a pokud na Zemský povrch dopadne, tak se stal meteoritem. Dopad takového meteoritu doprostřed Evropy by nám slušně narušil poklidný život, avšak je velká pravděpodobnost zachování civilizace na rozumné úrovni. Pro klid v duši čtenáře můžeme dodat, že většina těchto těles s běžnou velikostí do 50 cm neškodně shoří při vstupu do atmosféry.

Na obrázku je zobrazen Lunární meteorit.

zdroj: http://meteorites.wustl.edu/

Větší útočné zbraně vesmíru s průměrem nad 50 metrů nazýváme asteroidy (odborné označení je - planetky). Jeden z těchto dárků z nebe vyhubil dinosaury, další by mohl ukončit evoluci našeho druhu. Každý asteroid o průměru větším než 1 km již patří do skupiny extrémně nebezpečných. Asteroid o velikosti větší než 5 kilometrů by ji ukončil s velkou pravděpodobností.

Na obrázku je snímek planetky 951 Gaspra. Fotografie byla pořízena sondou Galileo
zdroj: wikipedia.cz

No, a na závěr tu máme ještě komety. Ty jsou tvořeny z velké části prachem, zmrzlými plyny a ledem. Oproti asteroidům se vyznačují obrovskou rychlostí, v řádu stovek tisíců kilometrů v hodině. Kometa by při prostupu atmosférou naší planety přišla o velkou část své kinetické energie a díky svému složení i objemu. Uvolnily by se z ní stovky miliard tun vodních par, oxidu uhličitého a například metanu, což by mělo jistě značné dopady na život všech organismů. Na povrch Země by následně dopadlo těleso srovnatelné s větším asteroidem, které by ovšem díky své nižší soudržnosti ztratilo velkou část své ničivé síly a při svém dopadu by nevyvrhlo do atmosféry tolik materiálu ze zemské kůry jako by to udělal asteroid podobné velikosti.

Celkové následky dopadu komety lze tedy považovat za stejně nebezpečné, jako dopad velkého asteroidu.

Na snímku je zobrazena Kometa Hale-Bopp s bílým prachovým a modrým plynovým ohonem.

zdroj: wikipedia.cz

Aby však nebyl možný soupis nebezpečných vesmírných tuláků pro slabé povahy depresivní, omezíme se na možný vliv takzvaných NEO, Near Earth Object, česky Objektů blížících se k Zemi. Protože ale čeština nezní tak honosně v tomto slovním spojení, budeme nadále pro naši potřebu používat zkratku NEO.

Strážci nebes aneb jak si krýt záda

Již dávno v historii pochopili osvícení válečníci sílu informace o pohybu nepřítele. Dávalo to možnost plánovat strategii a taktiku ve prospěch vítězství. A vítězství znamenalo přežít. Až pohlédneme my sami ke planoucí obloze, zbude nám čas tak na pár sprostých slov.

Aby se tak nestalo, byl vytvořen systém, který do databáze ukládá poznatky o všech monitorovaných NEO objektech. Systém dostal příznačný název Spaceguard, a pracuje na základě spolupráce mnoha institucí po celém světě. Jeho hlavním úkolem je vyhledání NEO objektů dosahujících velikosti 1 km a více, a simulací jejich pravděpodobné dráhy klasifikovat možné riziko střetu se Zemí.


Mapa dosud známých asteroidů.
Zdroj:http://keetsa.com

Pro definici rizika se používá takzvaná Turínská stupnice. Dosažením určitého rizika se pak změní NEO na novou klasifikaci zvanou PHA (Potentially Hazardous Asteroid), česky potenciálně nebezpečný asteroid. Průběžně aktualizovaný přehled těchto těles najdeme na stránce: http://echo.jpl.nasa.gov/asteroids/PDS.asteroid.radar.history.html
Jen pro názorný příklad: asteroid typu Apollo 2007 TU24 se dne 29.1.2008 přiblížil Zemi na 1,4 vzdálenosti Země Měsíc (tedy 450 000 km), přičemž jeho velikost byla odhadována na 300-600 m. Tato nedávná událost by měla být nejtěsnějším průletem asteroidu až do roku 2027. Podotýkám, měla.

Poznej svého nepřítele

Hovoříme-li o rizikových objektech, je třeba lépe popsat nejen jejich význam, ale i způsob, jak je odhalit. Kromě pozorování prostřednictvím optických teleskopů probíhá vývoj monitorovací technologie na základě sledování změn infračerveného pole pomocí širokoúhlé kamery umístěné na sondě WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer). Asteroidy pohlcující sluneční záření mohou být totiž odhaleny právě touto termocitlivou metodou. Jeho provozovatel, NASA, očekává od této metody schopnost zachytit zhruba 400 NEO během jednoho roku práce, tedy asi 2% z celkového odhadovaného počtu. Otázkou zůstává, jak určit, zda lze NEO přiřadit PHA klasifikaci, tedy jak určit míru rizika.

Nebeská rozvědka – aneb ORSA v akci

Nyní jsme si již objasnili, jaké druhy vesmírných tuláků rozlišujeme, a také jak je nacházíme. Nyní je třeba objasnit způsob, jak určit jejich trajektorii, která přímo určuje míru rizika. Pro tento účel bylo využito programu ORSA ( Orbit Reconstruction, Simulation and Analysis ) neboli rekonstrukce, simulace a analýza orbitu, dále jen ORSA.

Tento projekt poskytuje strukturu poznatků pro vývoj algoritmů nebeské mechaniky, které umožňují simulovat jakýkoliv planetární systém s použitím rychlých a přesných algoritmů. S pomocí tohoto kódu lze u každého objeveného NEO objektu předpovědět jeho trajektorii a tím i procento pravděpodobnosti srážky se Zemí. A vzhledem k počtu nám známých i budoucích NEO je zřejmé, že naše distribuované výpočty jsou pro tento účel ideálním prostředkem. Takové množství údajů, které je nutno zpracovat, je nad rámec možností běžné výpočetní struktury – k použitelné analýze jsou potřeba tisíce počítačů.

A právě z tohoto důvodu byl založen projekt Orbit@home, který informace z monitorovacího systému za použití ORSA kódu zpracovává a výsledky předává k další analýze vyhodnocení možného rizika. V případě nadbytku výpočetního potenciálu je díky univerzálnosti použití ORSA algoritmů možno sledovat i další kosmická tělesa a jejich dráhy v interakci s jinými. To znamená, že tento projekt umí vyhodnotit nejen pravděpodobnost srážky tělesa se Zemí, ale i třeba možnost srážky nějakého „kosmického dárečku“ například s orbitální družicí, a navrhnout ideální dráhu meziplanetární sondy tak, aby byla možná rizika minimalizována.


Ukázka z programu ORSA 0.6.1
Zdroj:http://orsa.sourceforge.net

Velikou výhodou ORSA algoritmů je skutečnost, že jsou postaveny na základě otevřeného zdrojového kódu, který umožňuje zapojení algoritmů různě měnit, a samozřejmá je i možnost úpravy tohoto kódu pro podporu různých operačních systémů. Možnost změny základních parametrů umožňuje změnit i cílový předmět výzkumu. Pokud bychom vyčerpali všechny objekty, které mohou křížit naši oběžnou dráhu, můžeme se zaměřit na výpočty drah pro jiná blízká tělesa, Měsíc nebo ostatní objekty Sluneční soustavy.
Dále může také sloužit jako kalibrační nástroj pro porovnání interpretace výsledků pozorování prostřednictvím WISE a virtuálních simulací.

Závěr aneb stop apokalypse

Výsledky těchto porovnávání sice nejsou účinnou zbraní pro odvrácení katastrofy, ale dávají nám naději. Naději v podobě poskytnutého času na odražení hrozící zkázy. A když je čas na přípravu k boji, je vyšší šance na vítězství. I když už dnes je nalezen možný způsob obrany. Lasery, po jejichž zásahu se kilometrový asteroid vypaří, ponechme scénáristům laciných sci-fi. Nicméně například teorie drobného vychýlení trajektorie pomocí jaderné exploze má svůj reálný fyzikální základ. Princip podobný bojovému umění aikidó. „Přidáme-li útočné energii protivníka část své vlastní obranné tak, aby změnila vektor útočné síly, je následek útoku odvrácen.“


Zdroj:http://www.nytimes.com

Takže přátelé, poskytnete-li výpočetní čas svých PC tomuto projektu, budete pomáhat k vítězství v bitvě o osud lidstva jako celku. A nezbývá než doufat, že k ní jen tak nedojde. Věřím, že nemáme-li připraveny dostatečné technické prostředky k odvrácení takové hrozby nyní, jednou je lidstvo vytvoří.

Použité materiály:
Oficiální stránky projekt Orbit at home
Wikipedia

Diskuse k článku a k projektu Orbit@Home.

Přehled jednotlivých BOINC projektů
a statistika týmu Space Family
Projekttýmfounderst. členůst. členůst. týmupoznámka
3x+1@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
ABC@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
ABC@home Beta Czech Boinc Team Barbar st. členů st. členů st. týmu nedostupné
APS@Home Space Family LbA st. členů st. členů st. týmu
Artificial Intelligence Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
BBC Climate Change Space Family LbA st. členů st. členů st. týmu ukončeno
BOINC alpha test Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Belgian Beer Czech Boinc Team Barbar st. členů - - nedostupné
BRaTS@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
BURP Space Family Jenik st. členů st. členů st. týmu
Cels@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Cels TEST Space Family Barbar - - -
Chess960@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Clean Energy - - - - - připravuje se
CPDN Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
CPDN Beta Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu společné s CPDN
Cosmology@Home Space Family Jenik st. členů st. členů st. týmu
Docking@Home - - - - - pozvánkový kód
DECS Space Family Barbar - - -
DepSpid Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
DistrRTgen Space Family Barbar - - -
Einstein@Home Space Family MIZ st. členů st. členů st. týmu
Enigma@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu nečinné
ESEA - - - - - pre-registration
Eternity2 Czech Boinc Team Barbar st. členů st. členů st. týmu nedostupné
Genetic Life Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Gerasim@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
HashClash - - - - - nedostupné
Hydrogen@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Ibercivis Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
IMP@Home - - - - - pozvánkový kód
Lattice Project Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Leiden Classical Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
LHC Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Magnetism Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
malariacontrol Space Family Havidek st. členů st. členů st. týmu
malaria test Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
MindModeling@Home Space Family Hadra st. členů st. členů st. týmu
MilkyWay@home Space Family Jenik st. členů st. členů st. týmu
NanoHive@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
NQueens@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
NCSSM Space Family Barbar - - -
Neuron Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
NNSIMU - - - - -
Orbit@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Pirates@Home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
PlanetQuest - - - - - nečinný
POEM@Home Space Family Jenik st. členů st. členů st. týmu
Predictor@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
PrimeGrid Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Proteins@Home Space Family LbA st. členů st. členů st. týmu
PS3GRID Space Family Barbar - - -
QCN Alpha Space Family Barbar - - -
QMC@home Space Family Hadra st. členů st. členů st. týmu
RALPH@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Ramsey Space Family Roman - st. členů st. týmu
RCN Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
RenderFarm - - - - - dokončeno
Reversi Space Family Barbar - st. členů st. týmu
RieselSieve Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
RND Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Rosetta@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
SciLINC Space Family Barbar st. členů - -
SAP Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
SETI@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
SETI@home Beta Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
SHA-1 Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
SIMAP Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Spinhenge@home Space Family Hadra st. členů st. členů st. týmu
Sudoku Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Superlink@Technion Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
SZTAKI Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
TANPAKU Space Family Hadra st. členů st. členů st. týmu
TMRLDRTG Czech Boinc Team Barbar st. členů st. členů st. týmu nedostupné
TSP Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
uFluids Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
UH Second Computing Space Family Barbar - - -
Virtual Prairie Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
vtu@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
WEP-M+2 Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
WCG Space Family Merlin SF st. členů st. členů st. týmu
XtremLab Czech Boinc Team Barbar st. členů st. členů st. týmu nedostupné
Yoyo@home Space Family Barbar st. členů st. členů st. týmu
Zebra Czech Boinc Team Barbar - - - nedostupné
Zivis Czech Boinc Team Barbar st. členů st. členů st. týmu ukončeno

Nahoru